Jdi na obsah Jdi na menu
 


Portfoliové hodnocení

28. 6. 2008

Portfoliové hodnocení

 

    Při domácí výuce je vhodné využívat metodu portfoliového záznamu a hodnocení. Měla jsem možnost si tuto metodu vyzkoušet během pokusného ověřování domácího vzdělávání na Bratrské škole v letech 1999 až 2004. V podmínkách pokusného ověřování stanovených ministerstvem mimo jiné stálo: „Hodnocení nemá režim běžného komisionálního zkoušení. Je prostředkem pro zpětnou vazbu žáka, vzdělávajícího a kmenovou školu.“ Při hledání vhodného způsobu hodnocení navrhl metodu portfolia PhDr. Václav Mertin.

 

Co je to portfolio ?

 

    Portfolio - plochá krabice (obvykle z kůže) k uchování volných papírů, dokumentů, výkresů atd. (Podle oxfordského slovníku současné angličtiny).

 

Kde jsem se dozvěděla více o portfoliovém hodnocení ?

 

    Jiří Tůma (manžel) vybral a přeložil některé ukázky z článku A McDonald, který byl uveřejněn v únoru 1996 v časopise Home Education Magazine. Tyto ukázky můžete získat (pokud je již nemáte) ode mě.

 

     Z těchto ukázek čerpala Ing. Miriam Vávrová pro svou absolventskou práci Možnosti a hranice tělesné výchovy v domácím vzdělávání u dětí mladšího školního věku (Svatojánská kolej-Vyšší odborná škola pedagogická,2001,str.48).

   …“Dítě si za určité období (pololetí) v každém předmětu vytváří své vlastní portfolio. … Celá metoda vychází z vlastního zájmu dítěte něco se naučit, něco dokázat. S pomocí rodiče-učitele se dítě rozhoduje, co se chce naučit a stanovuje si cíle. Také se spolu domluví na kritériích, která nejlépe ukáží jeho pokrok. Podle těchto kritérií si vybírá obsah svého portfolia. Učitel-rodič s dítětem v pravidelných odstupech hodnotí portfolio a rozhodnou, kterých cílů se podařilo dosáhnout a na kterých je třeba ještě pracovat. Nakonec si určí nové cíle. Toto portfolio dítě ukazuje …“  Např. nejméně dvakrát ročně při hodnocení ve škole.

  

   Pro bližší vysvětlení. Např. jazykové portfolio může obsahovat: pracovní listy a sešity, záznamy o čtení a reakce na přečtené, převyprávěné příběhy, vlastní příběhy, básničky, kopie dopisů kamarádům, příspěvky do časopisů a jiné ukázky tvůrčího psaní, písemná a pravopisná cvičení, magnetofonové nahrávky, počítačové programy atd. a také hodnocení činností samotným dítětem nebo rodičem.

  

   O hodnocení portfolia se můžete také dočíst v knize Jana Slavíka Hodnocení v současné škole: východiska a nové metody pro praxi (Portál,s.r.o.,Praha 1999). Já jsem se o tom dozvěděla v září 2004 v soukromé ZŠ Klíček. Vybírám ukázku ze strany 109.

    „1. Autentické hodnocení posuzuje výkony žáků v situacích blížících se reálným podmínkám. Testové hodnocení není pro autentický přístup vhodné, protože nedokáže zachytit jejich originalitu a jedinečné projevy osobnosti, které jsou do nich vloženy.

      2. Hodnocení portfolia je jednou z možností autentického hodnocení, již můžete dobře používat k hlubšímu poznání osobnosti žáka i jeho sociálního okolí, k rozvíjení jeho schopností sebehodnocení a k dlouhodobému reflektování i plánování vlastní práce ze strany samotného žáka.

      3. Hodnocení portfolia je vhodnou metodou hodnocení pro žáky se specifickými vzdělávacími potřebami, např. s poruchami učení.“

 

Jak portfolio (pedagogicky) hodnotit ?

  

     Nejdůležitější je počáteční stanovení cíle a kriterií. (Slavík,1999, str.107)

 

      Jako cíl jsem si stanovila zjistit, zda je dítě doma během pololetí rovnoměrně vzděláváno ve všech  předmětech a v rozsahu osnov vybraného vzdělávacího programu.

     

       Rodiče (vzdělávající) dostali pokyn, aby společně s dětmi uchovávali co nejvíce materiálů vypovídajících o vzdělávacích aktivitách. (Jaká má být forma, nebylo zadáno.) Na vlastní hodnocení na konci pololetí měli tyto uchované materiály přinést.

    

       Při vlastním hodnocení pak dítě, případně vzdělávající (rodič), vyprávělo nad donesenými materiály o průběhu vzdělávání. Dítě, které bylo na tomto hodnocení poprvé, obvykle mluvilo méně než rodič. S přibývajícími zkušenostmi dětí se jejich aktivita zvyšovala, obvykle po několika hodnoceních mluvilo dítě samostatně bez rodiče celou hodinu (to byl čas naplánovaný na pohovor s dítětem i rodičem a nezbýval čas na pohovor s rodičem). Dítě bylo schopné popisovat proces tvorby, nechybělo časové zařazení aktivity, přidalo i vlastní hodnocení. Nejen výsledku, který jsem viděla, ale i průběhu činnosti. Minimálně ohodnocení „bavilo mě to“ nebo „nebavilo“. Pokud chtěl rodič ovlivnit mé hodnocení portfolia nějakou aktivitou přidanou na poslední chvíli před hodnocením, obvykle dítě po pravdě řeklo:“ Tohle všechno jsem dělal(a) včera .“ Stejně tak dítě nepřipustí, aby se prezentovaly práce někoho jiného (rodičů nebo sourozenců). Dítě je schopno vyjádřit, jaká míra dopomoci byla při různých aktivitách.

 

       Na základě pohovoru s dítětem a rodičem jsem se přesvědčila o autentičnosti doneseného portfolia, zjistila jsem, zda je dítě vzděláváno rovnoměrně během celého pololetí a obvykle jsem zjistila i naplnění či nesplnění osnov vybraného vzdělávacího programu. Byla jsem schopna odhadnout, co si asi dítě zapamatovalo a další možnosti rozvoje podle současných zájmů a schopností dítěte a rodiče. Mohla jsem doporučit pokračování takového vzdělávání nebo doporučit nějaké změny. Mohla jsem objektivně posoudit rodičem navrhované slovní hodnocení na vysvědčení.

 

     Hodnocení na základě portfolia je pro pedagoga, který dítě nevzdělává a setkává se s ním málo, velice náročné, a to nejen časově. Musí se především naučit pozorně naslouchat dítěti, předčasně si nedělat závěry, sledovat pokrok dítěte, povzbuzovat ho…  Při větším počtu takto vzdělávaných dětí je nutné zvolit si vhodný systém záznamů. Myslím si, že každému pedagogovi  vyhovuje něco jiného. Já sama jsem vyzkoušela několik typů záznamů a nejvhodnější mi přišly záznamy podobné záznamům u lékaře, to znamená datum a pak stručný záznam, zajímavosti, postřehy…  Nakonec doporučení pro další období, na kterém jsme se dohodli, případně, co na příště pro dítě připravím, přinesu…, co ono ukáže mně… Dítě při dalším setkání obvykle naváže tam, kde minule skončilo a předvede to, co vás minule zaujalo apod. Bylo by zklamané, že nesledujete jeho další vývoj. Samo se hodnotí, jak se zlepšuje a chce, aby pokrok viděl i pedagog.

 

    Myslím, že portfoliové hodnocení je velice vhodné pro doma vzdělávané děti. Je pro děti šetrnější, méně stresující. Podporuje u dětí vlastní hodnocení. Umožňuje hodnotit vzdělávací pokroky nejen žákovi, ale i rodiči a pedagogovi. Dává pedagogovi možnost posuzovat dítě komplexně. Dává celkový obraz o práci za celé pololetí. Např. klasický test či ústní zkoušení ukazuje obvykle pouze do jaké míry bylo dítě schopné se danou látku naučit a zapamatovat (u doma vzdělávaných dětí dlouhodobě),  případně probraná pravidla využít v praxi. Vzhledem k různým vzdělávacím předpokladům dětí nevypovídá správně o práci za celé pololetí. Jednoduše řečeno. Rodič nadaného dítěte nemusí nic dělat celé pololetí a dítě vypracuje test lépe než dítě se vzdělávacími problémy, jemuž se rodič intenzivně věnuje celé pololetí.     

     

     Jistě bych našla další pozitiva i negativa portfoliového hodnocení. Z vlastní zkušenosti mohu tento způsob hodnocení doporučit. Případné další dotazy jsem ochotna zodpovědět.

 

                                                             Hana Tůmová, Jílové u Prahy, prosinec 2004

 

 

 

 

Literatura:

 

Jiří Tůma, překlady ukázek z článku A. McDonald, který byl uveřejněn v únoru 1996 v časopise Home Education Magazine

 

Absolventská práce Ing. Miriam Vávrové Možnosti a hranice tělesné výchovy v domácím vzdělávání u dětí mladšího školního věku (Svatojánská kolej-Vyšší odborná škola pedagogická, 2001).

 

Slavík, Jan: Hodnocení v současné škole: východiska a nové metody pro praxi (Portál,s.r.o., Praha 1999)